Rosa jara v duši se mi lije,

Rosa jara v duši se mi lije,

zpívá drozd a slunce září,

z touhy po „něčem“ mé srdce pije

krásy číš, a v něm se sváří

s růží ubledlou květ božské magnolie.

Dudák k tanci ryčné dudy stiská,

jásá pod lipami celá ves,

kol dokola jeden ples,

i starý náš ponocný točí se a výská.

Do kola jdem, měkký bok už beru

a kolotám s ní – panna Marie

v našem kostele je tak krásná věru.

Rosa jara v duši se mi lije,

já v náručí Thalie

trhám vzácné květy magnolie.