Rosa mystica!

Hle, země červánky, ó růže, růže!

tak v purpuru tvá zora, vesno, vzchází,

přes stráně řine se, přes holé srázy

a valí přes vln jiskřivých se lůže.

Zem chudičkou vždy ovíjejí úže,

jich vlna přes kraj propastí i schází,

až nebe zdivené – pláň beze hrází –

své oko modré otvírá jak může.

Ó květy nádherné a ve purpuru,

na zemi zkvetlé místo na azuru,

té růže mystické, jež s věčna prahu

nám kyne červánkem výš k ráje blahu,

že té, k níž duše v nadšení se vznáší,

jste symbolem, mně nad všechno jste dražší.