ROSA MYSTICA

Den k západu se chýlí

a dál jít nelze mi.

Na pravo hledím, v levo:

jdu mezi růžemi.

Kraj mrtvý, opuštěný

je těžké vůně pln.

A do duše se vtírá

tajemství zrádných vln...

I duše unavená

se k spánku ukládá.

Sny jdou: Je tohle Eden,

má rajská zahrada?

A růže voní, voní.

Sto čekaly prý let.

A včera prý je líbal

i její – její ret!

Nad hory slunce stoupá,

a květy otvírá,

má krev dnes byla rosou:

mé srdce umírá...