ROSA PADÁ...

By Tereza Dubrovská

Rosa padá na nivy –

Nocí voní olivy...

A ta jejich vůně tklivá

do mé duše slzy schvívá,

bílý závoj zářivý...

Vůně táhnou do oblak –

v akátech si zpívá pták...

A jen moje duše snivá

ke hvězdám se ve snách dívá

roztouženě, smutně tak!

Odvanuto v dálce kdes...

Kterak šumí luh a les...

Měsíc jako opál bílý

na zemi se z mraků chýlí,

na květ jas a stříbro snes’...