ROSENFELD – SLEPEC. (II.)

Čet, čet, čet,

až začal jemu přecházeti zrak.

Ať v otců zkazkách čet’, ať v dějích lidu

odvěkou štvanici, pravěkou bídu,

ty cesty vyhnanství a bez poklidu,

hnus do duše mu pad’,

že měl se člověk zvát,

i chřad’ a vad’

a čet’, a čet’ a čet’

a zapomněl nad tímto čtením svět,

až každý tvar mu zbled’,

a z přítmí Smrti mrak se černý zved’,

všech běda běd –

zlá Slepota! – Skláp’ knihu naposled!