ROSENFELD – SLEPEC. (V.)

Teď jako Milton jest,

má duši plnou hvězd,

však před sebou jen mrak

zří oslepený zrak,

zří všecko, kterak žil,

jak šil a šil a šil,

jak čet’ a čet’ a čet’,

až oslep’ na posled,

jak z tůně těchto běd

za ženou, děckem, v zoufalosti hléd’.

A oko v prázdno civí,

však svět se nepodiví,

co jemu ston a vzlyk?

Svět dávno tomu zvyk’.

Laur vtkne mu v skráň

v uznání daň, –

však prázdna posud slepce natažená dlaň!