Roubovaná baba.

Kristus s Petrem doubravou se brali;

asi v prostřed – celý kraj se chvěl –

čert a baba do krve se prali.

„Roztrhni je!“ velel Spasitel.

Petr šel, leč sotva roztrh’ práče,

do sebe se dali oba zas;

Petr vrátil se, však nazpět kráče

zřel, že s babou opět rval se ďas.

Rychlým krokem nazpátek se vrací,

z pochvy meče dobyl rozhorlen;

baba klesá, čert se nazpět kácí,

bez hlavy jsou oba, ta i ten.

Ale Kristus k učenníku praví:

„Toho mít’ jsem nechtěl, vrať se k nim,

nasaď tělům urubané hlavy,

vůlí svou je zase oživím!“

Petr konal mrzut. Z vůle Páně

hlavy srostly, – „Zlý jsi konal žert!“

vece Kristus, „viz ty jejich skráně,

baba čertí má, a babí čert!“

„„Zmýlil jsem se, Pane, na mou věru,

srazím zas a dílo napravím,

neviděl jsem v lesa pološeru...““

„Nech, co nesou, ať má každý svým!“ –

Babou ďábel na tom světě trvá,

baba ďáblem straší dál a dál,

horší je však nežli byla zprva,

co ji Petr čertem rouboval.