Rouhač nevěrec a katolík.

Víš-li, že jest někdo nebožákem,

zlého ducha učenlivým žákem,

kterýž blbě jazykem svým klatým

Bohu rouhá se a věcem svatým, –

žalostných slz vydej z očí proud,

za něj pros, a Bohu ponech soud.

Nevíš, jakým satanovým vlivem

ocitnul se v tomto stavu divém;

za podobných zhoubných poměrů

též snad byl bys klesnul v nevěru;

snad mu špatné slovo otce, matky

způsobilo v duši škodné zmatky;

snad mu nerozumná kniha, píseň,

do mozečku vlila zhoubnou plíseň;

snad mu lehkovážný žert a vtip,

do útroby vrazil ostrý šíp;

snad byl zkažen lstivým úkladem

nebo sprostých lidí příkladem.

Křesťan ubožáka neodsuzuj,

od sebe jej spurně neodpuzuj;

pomocníkem buď mu v stavu chorém

slovem lásky, působivým vzorem;

do ruky mu podej knihu zbožnou,

přístupným mu učiň slovo Boží,

by mu vymýtilo hříšné hloží,

nápravu mu učinilo možnou,

snaze pilné Bůh dá podporu,

zbavíš duši zlého úmoru.

Zvi jej ve sbor katolíků věrných,

zbav jej bludů, strastí nedoměrných;

můžeť jazyk posud jedovatý

kdysi zpívat: „Svatý, Svatý, Svatý!“

Za tu činnou lásku bohatá

dána bude tobě odplata.