Rouhavá kantilena.

Co je mi ze všeho,

co je mi z lidí,

z úskočných zmíjí,

jež křivým okem svým poťouchle slídí,

kde by uštknout mohly,

co je mi z lidí,

z hltavých supů,

jež srdce uštvané za živa z trupu

s řeřavým skřekem rvou.

Co je mi ze všeho,

co je mi z boha,

z lásky, jež kletá,

jež na přízrak, posměch nízkého světa,

zplvána klesla.

Co je mi ze všeho!

co je mi z boha,

bezmoci boha,

jehož níží, kope v prach lidská noha,

potupná noha.