ROVERETSKÝ ZVON

Slyšíte roveretský zvon, jak kvílí?

slyšíte jeho vyčítavý hlas?

zní do svědomí světa, probudí-li

v něm lidskost znovu, uspávanou v nás.

Slyšíte roveretský zvon, jak stená

a bledé stíny vyvolává ven

z těch hrobů rozsetých tu, beze jména,

krvavé svědky zoufanlivých scén?

Slyšíte roveretský zvon, jak úpí?

vdov, sirotků to milionů pláč;

žal mass v něm vyje pudový a tupý,

že umřít by se chtělo srdci radš!

Slyšíte roveretský zvon, jak bije

tluk srdcí národů v něm na poplach?:

„Řev válek stavte, míru melodie

ať nad dětmi zní v jejich kolébkách!“

Slyšíte roveretský zvon, jak touží,

než v tichém záření hvězd oněmí?

co sladká ozvěna se světem dlouží

a zmírá: „Pokoj lidem na zemi!?“