Rovnost, volnost, bratrství.

Ó, heslo, promočené vřelou krví

těch tisíců, již pod nůž guillotiny

šij sklonili... to věk byl zcela jiný,

jenž zapálil tvůj smolný věnec prvý,

než náš... ten stařec skepsí předrážděný.

Dnes umírá... věk nový, hrozný, stinný

pěsť pozdvihuje, zrak má zkrvavený

a tváři vzdornou, plnou trpké sliny.

Je obzor v mracích – jen ta pěst z nich čouhá,

a v rudých blescích, jichž spleť tu tam plouhá,

se vyzývavě svírá, touhou chví...

Jen v dáli slunce zlatý proužek kreslí,

viz, nad ním krouží Sokol nepokleslý

a volá: Rovnost, volnost, bratrství!