Rovům.

S novým jarem zeleným

se zdobíte zas šatem,

na keřích náhle zběleným

se bílým stkvíte pasem.

I na vás jaro vzpomnělo,

i pro vás šperky mělo,

a upletlo vám diadem,

však vítáte jej s chladem.

Z jara sem přece zavítá,

z vesničky tváře milá,

zda kvítečka jsou zalita;

kříž dělá ruka bílá

A zatím stíny dvojité

se nesou, jeden květů,

ten druhý dole pojíte,

jenž dál juž s Bohem světu.

A vaše město utichlé

ve hrob se denně vejší,

zda oko již to vysychlé,

čí spí zde nejmilejší?

Já dával tichým hodinám,

dál letěl, když jsem dlíval

u vás; těch ještě vzpomínám,

když večer již se stmíval.