Rozchod.

Když jsem zřel tě naposledy,

ó, jak byl tvůj úsměv bledý,

zírali jsme ještě spolu

do údolí šerých bolů,

kde se zvolna stromy tměly,

hvězdy bílé v mracích mřely,

kde se větve osyk třásly

v svitech luny, které hasly –

pak jsme navždy oněměli.