ROŽĎALOVICE

Při pohřbu babiččině návštěva jen krátká.

Prošel jsem síněmi, v nichž hrávala si matka,

prošli jsme městečkem, stanuli u kostela.

Se slabým úsměvem se matka zahleděla,

v své žijíc vzpomínce, a ukázala: „Lesy– – !“

Tehdy jsem říkal si, jak často říkáme si,

že v kraj ten přijdu sem a po matčině boku

hledati v lesích těch dozněvších stopy kroků.

To často řeknem’ si, však pokdy nikdy není.

Je denní starost vždy, je vždycky úkol denní.

Kraj, jímž jsem projít chtěl, dnes vidím pouze z vlaku.

Propadlo srdce podivnému tlaku.

Přešla zas léta, matka mrtva zatím,

chtěl bych se vrátit, ale nenavrátím.

Jediné slovo svírá mne a děsí,

tam před kostelem vyslovené: „Lesy– – !“