Rozhled. (Blízká bouře.)

Mne děsí pohled na oblaky,

zlý víchor rve i silný strom,

tam od severu hučí hrom,

k nám blíž se valí těžké mraky.

Též na jihu zřím děsné draky,

už chvěje se i skalný lom,

co zlého vězí ve všem tom?

Strach zavírá mi slepé zraky.

Už blíží se tma černé noci –

Ó Marja, přijď nám ku pomoci,

snad nastává nám soudný den!

Ó věčný Bože, trojjediný,

viz kající Své dcery, syny,

buď všemi lidmi veleben!

Jak hrozně vzrostly naše hříchy!

Nás v pasti své má satan vrah.

V čem vězí jádro našich snah?

My otroky jsme zpupné pýchy!

Nám nelíbí se život tichý,

jen ve hluku je každý blah;

kdo milovníkem ctnostných drah?

Nás láká svůdců hovor lichý.

Čím Hospodin Bůh věčně živý,

čím v nebi Otec dobrotivý,

čím ušlechtilý mrav je nám?

Oh, hospody a tance, zpěvy,

víc k sobě vábí ženy, děvy,

než spasitelný Boží chrám.

Tam pobloudilců hovor mámí,

zve v bludy nesoudný náš lid,

a zaslepený jeho vid

už nezří, kde jsou hory, jámy.

Lid maří dny a noci hrami,

jen vesele chce stále žít,

chce dobře jíst a mnoho pít –

náš národ hyne, Pán Bůh s námi!

Můj druhdy šťastný, lide drahý,

kdy poznáš Boha a své vrahy,

a na pravou se cestu dáš?

Ó, chápej pravou svatou vědu,

tu samospasnou víru dědů,

jen v ní své pravé blaho máš!

Zhas, Bože, žhavé blesků ruky,

už nelekej nás hromů hlas;

rci, by hnal černá mračna ďas,

až na poušť přes bory a buky.

Už netrapte nás bázně muky,

blaž národ opět klidný čas,

Svou milost, Pane, dej nám zas,

slyš našich vroucích proseb zvuky.

Či snad ten lid náš tak je pustý,

že třeba čistit vzduch mu hustý?

O Pane, pak zlé tresty zkrať!

Všem štváčům temný rozum zjasni

a klamné bludičky jim zhasni,

a vlasti s věrou blaho vrať!