Rozhled. (Desatero Božích přikázaní.)

Klidně odpočívá na svém loži

robě, hoch a jinoch, muž a kmet,

i když je mu osmdesát let,

vedou-li je přikázaní Boží.

Každý v sobě mýtí koukol, hloží,

vesel jest a blažen jejich hled,

pracovitá ruka, vlídný ret,

spokojenost kolem sebe množí.

Mezi nábožnými blaze žíti,

všude stkví se libovonné kvítí,

v činné lásce chová druha druh;

nikdo hněvem zlým se nezamračí,

výdělek všem na výživu stačí,

vždyť jim žehná dobrotivý Bůh.

A což ti, jenž Boží přikázaní

v paměti a v srdci nenosí,

a jen vůlí svou se honosí,

mají-li kde radostného stání?

Oni za potřebné požehnání.

Hospodina Boha neprosí,

klátí se jak chabé rákosí,

zpupně žijí v hříších bez pokání.

Patřte na ty nebožáky bludné,

v domech jejich radost denně chudne,

opouští je každé práce zdar;

nikde není v oku blahé záře,

všude vidět zarputilé tváře,

každý podnik v zápětí má zmar.