Rozhled. (Motýl.)

Barevný motýlek lehounce lítá

ku předu, na pravo, v levo i zpět;

na keřích, na stromech prohlíží květ,

patrně všechny ty květy si čítá.

Na malou chvíli se každého chytá,

v kalíšek něžný mu klade svůj ret,

opět pak k jinému vznáší se hned,

po celé zahradě jen jen se kmitá.

Ó jak ten motýl je podivně čilý,

dětem i dospělým na pohled milý,

člověk jej provází zahradou rád;

motýla křídélko pestré a hezké

láká vždy hošíky městské i veské,

každý je ochoten za ním se hnát.

Kéž by se motýlek letem jen bavil,

a jen vždy na květy obracel hled,

a z nich si vylíbal rosu a med;

Tvůrce tak věčného vděčně by slavil.

Nepřízně každé by jistě se zbavil,

kde kdo by v zahradě viděl ho rád;

kéž by ho vábil jen příjemný chlad,

když byl svá křídelka létáním znavil.

Ale on proto též na květy sedá,

vhodného místa že bedlivě hledá,

aby tam vajíčka škodlivá dal;

z vajíček líhnou se housenky žravé,

hubící květy a lístečky zdravé,

z toho pak lidem jest smutek a žal.

Stromaři pilnému pomáhať musí

čiperná sýkorka, špaček a drozd,

aby byl strom a keř housenek prost,

sice ten špatný hmyz ovoce zdusí.

Přece i pečlivý zahradník zkusí

nemilých prací a svízelů dost,

nežli se vyhubí špatný ten host;

hubení housenek hrozně se hnusí.

Zahradník raději motýly chytá,

drůbeži za chutný pokrm je skýtá,

nežli se vylíhne housenek rod.

Úkazů v přírodě pilně si všímej,

příhodné pokyny rozumem vnímej;

výklad jich rodinám může být vhod.

Zhusta jak motýlek barevná kniha

přilétá do rodin katolických;

přináší zábavu, vtipy a smích,

vábivě před okem mladým se míhá.

Mladistvá ruka ji dychtivě zdvíhá,

netuší četby té následků zlých,

až se pak znenáhla vylíhne hřích,

a ten pak člověka ukrutně stíhá.

Pozor, vy otcové, pozor, vy matky,

na očích mějte své nejdražší statky,

syny a dcery, jež svěřil vám Bůh;

rychlej’ než žravé a ošklivé krysy

vypuďte z domů svých rouhavé spisy,

jimiž se rozrývá srdce i duch.