Rozhled. (Nebezpečí.)

Černošedé mračno, mlha hustá

na národ se valí se všech hor;

není-li to smrtonosný mor,

jenž se denně šíří, denně vzrůstá?

Oh, to morná vřava bohopustá,

a ta všemu lidu na úkor

oslepuje posud jasný zor,

lidem duši kazí, špiní ústa.

Zastavte se, bídní temnomilci.

zpytujte se, svůdní odrodilci,

nezrazujte nepříteli vlast!

A ty lide, nevěreckým mamem,

podvodem a nebezpečným klamem,

v spasné víře nedávej se mást!

Co se jeví v světle žlutorodém?

Zoufalým se stává, kdož byl blah,

neřest obsahem jest jeho snah,

on se řídí zvířecím jen pudem.

Chytrost v domě bohatém i chudém

hubí bratra, jenž mu býval drah,

z nejednoho bývá až i vrah,

kdo se nad tím nezardívá studem?

Kým pak tato rychlá, děsná změna

v lidu dobrém byla vykouzlena?

Protři sobě kde kdo temný zrak!

Tam, kde pravá v Boha Pána víra

podrývá se, slábne, klesá, zmírá,

tam svou žeň má škůdný pekla drak.

V národě zas vzrůstá jílku setba,

pěstuje ji temné říše voj;

nepřítel mu skýtá běsnou zbroj,

zbroj ta blaha, spásy lidu nedbá.

Mládeži se dává lživá četba,

v rodinách se množí nepokoj,

v národě se strojí planý boj,

na vlasti lpí nesvornosti kletba.

Zvítězit-li má ta hnusná šalba

a ta bludná dějin našich malba?

Krásnou vlast má zhubit pekla žár?

Kdo že záhubný ten plamen shasí?

Co náš národ rozeštvaný spasí?

Jenom svatá víra, Kristův dar!

Vadnou otců našich květy lásky,

katolické víry blahý plod;

zmateně si vede mladý rod,

na čelích jsou zhusta zlostné vrásky.

Muže umlčují smělé hlásky,

všude cítit mělkých vtipů hrot;

všude vidět vratký, zpupný chod

nedospělé hašteřivé chásky.

Běda lidu, kde ten koukol bují,

běda těm, jenž mládež pohoršují;

v slámu kladou doutnající troud;

zastihne je lidu procitlého,

trojjednoho Boha nebeského

zasloužený spravedlivý soud.

Pro Bůh! Nikdo neskládej své ruce

nevšímavě v pohodlný klín;

ozvi se tvůj hlas a jev se čin,

v této děsné s nepřítelem půtce.

Se zřetele nepusť zlého vůdce,

nelekej tě jeho zloby stín,

každý věrný, moudrý vlasti syn,

od prahů svých zažeň běsné škůdce.

Setkáš-li se s povážlivou vadou,

přispěj bližním pomocí a radou,

na očích měj obec veškeru;

ospalé a vlažné vzbuzuj statně,

nikdy sobě nepočínej matně,

potírej zlou hydru – nevěru.

Václave náš, milovaný kníže,

tebe Bůh nám za ochránce dal;

ó viz, kterak duchamorný kal,

národ tvůj a vlast tvou tlačí níže.

Za dob strastných k nám se nakloň blíže,

s usoužených duší rychle sval

hlodavý náš bol a trapný žal

prosbou svou a Božskou mocí kříže.

Bůh nám promiň velké naše chyby,

On rač slyšet z útrob jdoucí sliby;

patrone, ty Mu je doporuč:

„Hájit budem víru zbožných dědů –

ke Kristu chcem vznášet vážných hledů;

Kníže náš, s Ním národ pevně sluč!“