Rozhled. (Poslední hodina mudrákova.)

Neblahou nit věda tobě spředla,

ku zjevené pravdě byl jsi hluch,

zapomněl’s, proč stvořil tebe Bůh,

Morana teď vážně na tě shlédla.

Mělká kniha na scestí tě svedla,

pozemský jen bavil tebe ruch,

do tmy zbloudil obmezený duch,

duše na lep satanovi sedla.

V rozhodné a nebezpečné době

tělesný zrak zastírá se tobě,

čemu’s nevěřil, duch tvůj teď zří.

Studený pot kryje tobě čelo,

kteréž druhdy vavřínem se stkvělo,

nevěděl um tenkrát, teď co ví.

„Morano, ty děvo krvozraká,

odlož vražedný ten nástroj svůj,

týden ještě šetř mne, klidně stůj,

přede mnou jest cesta křivolaká.“

„Šeredný pták v levo hrozně kráká,

rozsápati obličej chce můj;

v pravo labuť – ó ty ke mně pluj,

rychle přileť ke mně, už se zmráká.“

Nevěrec jen ještě trudně hlesnul,

a hned zsínal, smrti v náruč klesnul;

nesměl týden ani den být živ.

Stuhlé tělo smutně leží v loži,

duše odletěla na soud Boží –

Soudce Kristus buď mu milostiv!