ROZHODNÝ OKAMŽIK

Ten život někdy – je ho tolik málo!

a vše, co měl jsi rád, jak byl by spálil hřích,

nic nepohne se v tobě, v nebesích

vše na dřímotu jako by se dalo.

Vše hluché je i lidský pláč i smích,

už zvukem jak by každé slovo lhalo,

vše po samotě jak by v tobě lkalo

a tichým pokojem už chodíš jako mnich...

Ty smutné, těžké dny! Leč ještě pevně stojí

tvá bytost v tobě, ale chraň se, braň

po smutcích těch a všechno schystej k boji –:

ta chvíle potom, krev kdy v sníh se mění

a náhle lávou vztekle zakypí –!

Vším život byl by a přec ničím není –!