ROZHOVOR OPTIMISTŮV S PESIMISTOU

Život je veliká, nádherná brána,

jež vede k hoře štěstí a v naděje důl. –

Život je veliká, otevřená rána,

do které osud sype po zrnkách sůl. –

Život je veselé, neochočené dítě,

stokrát je potkáš, a stokrát udiví tě. –

Život je zlostný, škodolibý skřet,

tuční z tvých nářků a běd. –

Život je laskavé srdce a hebký klín,

dá ti jen radost, nejsi-li bolestín. –

Život je zrůdný cit, zrozený v nedostatku,

vede jen k zradě a zmatku. –

Život je široká nezdolná krása,

zviřátko, které chtivě zeleň spásá. –

Život je hlad a bída, stesk a smutek,

divoký úprk před svištěním důtek. –

Život je lesní tiš, mír větví rozpjatých,

květ, který chtivě ke rtům svým jsi zdvih'. –

Život jsou holé zdi, měst vřava kypící,

v nich lidé, odsouzení běhat ulicí. –

Život je láska – braň se, můžeš-li –

jsi pokrytec, vděk její zapřeš-li. –

Život je láska! Láska – ukaž mi ji!

Já neznám ji, a přec již dlouho žiji. –

Nepoznals lásku? Máš to za výsadu?

Jsi, ubožáku, pesimistou z hladu. –

Já myslím, velkým uměním že není

státi se optimistou z přesycení. –