rozhovor s lunou

By Stanislav Kostka Neumann

nad vrbami, nad lindami

před okny

pase luna na blankytu

ovečky.

usmívá se ironicky

v sednici.

na chudobu? na nenávist?

na lásku?

nesměj se mi pro chudobu,

pastýřko.

vykoupil jsem svoje cesty

z otroctví.

nesměj se mi pro nenávist,

spanilá.

jako oheň syčí pravda

v proudu lží.

nesměj se mi pro mou lásku,

milostná.

zříš-li ke mně, zří i její

bledá tvář.