ROZHOVOR

Ty sedíš na pohovce,

na klíně kytaru,

na strunách sní tvá pravice

jak labuť s ohnutou šíjí,

a v očích tvých blouznivý smutek,

zasněný žal...

zavolám malíře,

by tak tebe vzal,

a pod obraz napíšu:

Vtělený žal.

Ne, já nejsem Žal,

tak mne nemaluj!

Já miluji slunce,

radost a smích

a záhony v ohnivém květu.

A teskním jen,

že kytara nejásá sama.

Ty miluj a maluj si Žal –

já jsem radost!