Rozhovor

Jen mluv a já se budu dívat na tvá ústa,

na přísně milostný ten skulpturální tvar,

jenž kvete růžemi a do rtů guirland srůstá,

s nichž slovo za slovem mi tiše kane v dar.

Tak krásně mluvit znáš! Při hudbě hlasu tvého

pod horním rtem – obloukem proscenia vkusně zvlněným –

na dolní, rampu to, z pozadí růžového

tvé slovo vystoupí a projde jako mim.

Jdou zvolna za sebou a jako tanečnice

v pohybu rytmickém se jeví jako v snách,

při světle měnivém závoji mávajíce

mi pošlou polibek a zmizí v kulisách.

Jen mluv a já se budu dívat na tvá ústa,

co na mně spočine tvých moudrých očí pár.

Jsou mnohé otázky, tvůj zájem o ně vzrůstá,

jen mluv – zřím rtů tvých milostný a skulpturální tvar.