Rozhovor.

Já teskně hleděl z okna do polí

den ode dne, čas líně se mi vlek’;

vy jste v jih jela, zřela gondoly

a půvab na lagunách Benátek.

Řad dlouhých večerů a krátkých dnů,

nám kolébavku bzučí samovar;

ach, vyličte mi v teplém salonu

šum jezer, moře, Italie žár! –

Teď utkvěla svůj tmavý na mne zrak,

pak řasy černé dumně sklopila:

Mne moře nudilo! v Benátkách však...

jen z lastur skřínku jsem si koupila.