ROZHOVOR

Co zvolil’s, lepší není to díl.

Hleď: Krása ženy,

zázrak, který se narodil

z mořské pěny!

Krev žhne, a ruce se hledají

jak ve snách. – Vidím. –

Rty lačné se snoubí potají.

– Nezávidím. –

Tvé milé, tvé druhy, osud zlý

zavál je jinam.

Zda sen kdy zjev jich ti vykouzlí?

– Zapomínám. –

Kam toužíš? – Nezapustil jsem

kořenů nikam. –

Máš pravdu, na světě nad rodnou zem

přec není! – Zvykám. –

Snahy, sny, sliby mladých tvých let,

škoda jich vskutku...

Jen abys nevolal dobu tu zpět

kdys v pozdním smutku!

– Buď zcela klidno, srdce mé!

Jak znavení hosti,

tak spolu v temnoty půjdeme,

bez lítosti. –