ROZHOVOR

– Odkud máš ty písně, ptala

jsem se včera a tys’ řek’:

stačí okno otevříti,

samy se ti v pokoj vřítí.

A já z lože svého vstala,

okno v noci otvírala

do ticha a vzpomínek.

Ale trochu vůně jen

zaválo mi do oken.

Z písní žádná nesletěla,

ač jsem se už chladem chvěla

a už v dálce svítal den.

– Odkud vůni máš, jež vznítí?

Včera jsem se tebe ptal!

A ty jsi se začla smáti,

že umíš jen milovati.

Bych tvou vůni mohl míti,

musíš náruč otevříti.

Za tebou jsem hleděl v dál...

Ale trochu písní jen

sneslo se mi do oken.

Žádná vůně tvého těla

v těle mém se nezachvěla,

a už v dálce svítal den...!