Rozjímání.

Jen ve svornosti moudrá snaha

se dopracuje svého blaha;

ta svornost jenom tam je možná,

kde vládne pravá láska zbožná,

již plodí víra zjevená,

jen Církvi Kristem svěřená.

Tím světlem samospasné víry

lze osvítiti obor širý;

tím světlem zříme zhoubné bludy,

jež zlý duch v národ seje všudy;

v tom světle víry pozemčan

má blaho své a rajský stan.

Všech bludů straňme se a hrozme,

by Bůh nám světlo dával, prosme;

Bůh prosícím dá dobré dary,

nám neuškodí lhář ten starý,

jenž rozžehuje bludičky,

by svedl líné dušičky.

On, chytrák činí lesklé sliby

a ctnostmi zove hříšné chyby,

on slabé duchy nepřestává

vést tam, kde kyne zisk a sláva,

z nichž brzy pak se vyklubá

jen žal a věčná záhuba.

Ó bděte, bratří, sestry milé,

a nepromařte žádné chvíle!

Zlý duch má pomocníků davy,

jenž nevšímavým matou hlavy;

kde na Církev se nevraží,

tam pilně stůjte na stráži!

Ať řvou ti svůdci bohopustí

Svých věrných Kristus neopustí;

jsouť Církvi Božské sliby dány,

ji nepřemohou pekla brány;

vždy proste: „Pane, s námi buď,

Tvé rámě štváče od nás puď!“

„Slyš milostivě naše hlasy,

dejž národu zas blahé časy;

rač zachovat nám zbožnost dědů,

a samospasnou svatou vědu.

Svým věrným pernou zkoušku zkrať,

a pobloudilé Církvi vrať!“