Rozjímání na den prvního ledna.

Přeji lékařům všem, aby s zdravými dobře se měli,

nemocných hrst aby jim jen skrovné podala služby,

za celý rok aby kost, ani hnát nezlámal si nikdo;

příteli práv, aby svornost a láska se množila, žádám;

kazateli: aby pohřební řeč jen málokdy držel,

naproti však dost křtil a svadební prsteny žehnal;

mladým bojovníkům: aby zproštění krvavé války,

vážně si počínali a pak v pokoji hrdiny stopou

za vůdce z bubeníka se i dostali, srdečně přeji;

židovi řezanému, jenž křesťanům nástrahy lící,

kupuje obilí vše, aby draze ho zpeněžit mohl,

podvod a klam tak zná, jako předkové Ejiptem slavní –

jestliže na drahotu kdy kupuje obilí – žádám:

nejprve neúrodu, pak kroupy a povodeň zhoubnou.

„Na pole snad?“ – Chraň Bůh! to jen na hlavu zrádcovi přeji.

Truhlář za celý rok aby nemohl robiti rakve;

do skřínek zamilován, v nichž louští se zrající panna;

krátce ať dím, nechť jiného nic, než kolebky samé,

lože i manželská, a co živým prospěje, kutí.

Nepřeji hrobníkovi, aby mrtvým soustroval sídla:

raději kopáčem by svým – což prospěje více –

mladým bláznům a těm, jenž před časem moudřeti chtějí,

okopal mozků a brad: by s fousy i dorostal rozum.

Aby i nešlechetnost ctným nikdy se nekryla pláštěm,

ctnost aby ctitelů dost jako následovatelů měla;

starému mladomilu, jenž mladičkou dívčici pojal,

sílu a trpělivost žádám, aby korunu snesl;

ženám zlým, jenž rády se rvou, aby rostly jim dlouhé

nehty, by nepřítele braní kočičí přemohly statně;

vdově mladičké chci: aby brzyčko dostala muže,

jenž by jí ouhorem zmařený čas rád nahradit hleděl;

starému jinochovi, an nemůže mladochem slouti –

který se manželství pře, maje u sebe holčici valnou:

aby si potupu, hněv všech ctnostných uvalil dívek;

bez studu děvčeti však, nebo jak se to jmenuje zvíře,

kteréž za peníze v tak chutné se zábyvce loudá –

by se jí mužská tvář odvrátila na časy věčné;

mrzutým lidotrapům, jenž bližního tejrají rádi,

na hřích množíce hřích, však jiného kárají z hříchů:

aby se mrzutý hřích jim osobně vyjevil v noci,

pojma je za svědomí, v něm bouře a hřímaje strašil.

Ožralci mám-li co přít? – By mu z pramene chutnala voda;

navyklý hráč: aby kartu, ni kosti, ni kuželek neznal;

mlsný krahuleček: by se přikoval chrchlavé ženě.

Co mám čtenářům a českým přátelům žádat? –

Každý by Čech byl ve vlasti své tak pravdivým Čechem,

jako je žaludek náš, když dostane pokrmy české;

jako je česká krev, jenž české obživí tělo;

jako je český groš, když ze strastné pomůže nouze;

Čech aby nezapomněl: že se z české narodil matky!!

při těle českém svém by český i zachoval jazyk;

aby se zpotvořením tak zlým ni nemusil hanbit,

aby se neřeklo dnes: že mu žaludek milejší nad VLAST.

Tak když bude se mít, tedy upřímným přeji mu srdcem,

aby veselých dnů tak skutečně dočekal, jako:

dívčice po tajmo dá miláčkovi hubiček na sta;

mužové na klouzačce tak rádi se ohřejí často;

chutná ženuška vše, co jí vybylo, mužovi přeje

na paděrek; co se v vypujčeném dá oděvu pyšnit;

jak se tu nabytý zle tak prsten na ruce blýští;

židů je milosrdných, anť chudině židami nejsou;

lékaři vrahové jsou; lží právomluvcové tuční;

mnišstvo řeholu svou přec někdy si připustí k srdci;

kněžstva horlivý duch; pak mého i řemesla básníř

na místě mistrných noh jen rytmuje smotlachu všecku;

prázdný a nezkušený dub v vejnosný vetře se úřad;

ženy se ožírají; pak mladí se ženějí chlapci;

děti již matkami jsou, ano nevěstu – věnečkem krásí,

ježto by do ryb snáz, než na hlavu svadební patřil;

jako každodenní se tu fant – však darmo je mluvit!

Řídký je novoroční tedy vinš, aby ze srdce plynul;

marná čest nebo zisk nebo šalba tu vinšuje často.

Já však zapomínám, co si sám mám vinšovat!! – Inu,

pochoutku pro srdce mé: by se slavilo slovanské jméno!