Rozjímání starcovo.

Dokonána vyměřená

pozemská má úloha;

nalezne-li žádoucího

smilování u Boha?

Vroucně vzývám Matku Pannu:

„Rač mne vzíti pod ochranu!“

Ó jak těžko nepodvratně

v přikázaní Božím stát!

Vždyť i člověk spravedlivý

klesá denně sedmkrát.

I já klesal v boji prudkém

myšlenkou a slovem, skutkem.

Desetkráte-li jsem klesl

v boji s ďáblem ve zlý hřích,

stokráte jsem k nebi vznesl

uplakaných očí svých:

„Kriste, pro Své umučení

dejž mi hříchu odpuštění!“

Doposud jen zřídka plesám,

konče s nepřítelem boj;

shledávámť, že slaba, tupa,

nevítězna jest má zbroj;

konec bojů už se blíží,

a Bůh na mne s nebe shlíží.

Hospodine, Bože věčný,

kroť Svůj spravedlivý hněv!

Pro zásluhy Syna Svého

milosrdenství mi zjev;

rač mne zbavit hrozné tísně,

nesuď moje činy přísně!

Spasiteli Jezu Kriste,

ukaž tvář mně milostnou,

v kajicné mi duši ukoj

navždy trýzeň žalostnou;

přidělený anděl Strážný

bojuj se mnou boj ten vážný.

Výkupnou Svou krví obmyj

ze všech hříchů duši mou;

Svatý Duch ji zdob a krášli

milostí Svou všemocnou;

vyproste mi, svatí v nebi,

čeho pro ráj zapotřebí!

Svátostmi buď posvěcena

ta má duše jediná,

až se ozve zvučným hlasem

poslední má hodina;

svatý Petře, otevř bránu,

dejž mi vjíti k Bohu Pánu!