ROZJÍMÁNÍ.

Rozjímám s hrůzou a strachem neobsáhlé

Mysterium kruhu. –

Tajemství kruhu, obraze věčnosti já se tě bojím!

Jsem sláb, bych jásal se šílícími hvězdami

v kruhu, s hvězdami v porodu výhní a v hrůze

černých strusek a meteóru v tmách vyhaslých k smrti...

Sestárlé světy, pučící životem bohů a bestií

a zakleté hmoty, ješitné světy koketující

podobou svou s nejzáhadnějším z tvarů!

Duho, nejzávratnější ozdobo klenby, tak bizarrní

v zhoubách noci mraků, proč vtělila jsi touhu

svou v šílenství kruhu?

Nejvelebnější dómy a basiliky modlící se

k neznámu rovněž jásáním kopulí a bání,

rozřešte úzkost omdlívajícího v rozjímání! –

Otázko, k hrám lákající krásou i největší

básníky – děti!

Nezměrné vášně rodící se na lahodných

ňadrech žen, chápu, chápu – modelem vašim

nevyzpytný kruh –.

– – – Nepochopíte, nepochopíte, v bláznivém

tančete, v zuřivém kruhu, k uctění tajemství

tančete vztekle, tančete divě, tančete do kola

v rythmu a taktu bez smyslu hvězd!

Nepochopíme, nepochopíme; myšlénky,

dumy, žaly a stesky bez konce ve víru

rozplynou, zaniknou ve kruhu noc –

Mučící bolesti plodu, života všeho vkouzlené

v prokletý kruh. –

Rozjímám o kruhu krůpěje a kosmu,

rozjímám s hrůzou a strachem!