Ó ROZKOŠ ŽIVOTA.

Ze spánku zardělá se probouzela zem,

zář slunce teple jí se dotkla purpurová,

pták trylkem pozdravil jásavým slunce znova,

a země zachvěla se zlatým polibkem.

Ku nebi radostně svůj nesl skřivan zpěv,

ranami zemdlené a stonající tělo

závratí opojnou a sladkou teď se chvělo,

když novým životem zas zabouřila krev.

Jak sladko nořiti se světla ve příliv,

co barev všude plá, paprsků třpytné reje,

a život vítězná je jako epopeje,

a svět se krásným zdá tak jako nikdy dřív.

Ó, rozkoš života, ó, moře bez hrází!

A chvíle každičká sto překvapení chová,

a vlnou zaplaví zas srdce radost nová,

jak ruka vlídná když kol květy rozhází.