ROZKOŠ ZRÁNÍ

Žhavé žhnou slunce polibky

do schladávajících vod.

Rytmický šumot věčné zní kolíbky,

hýčkaný dozrává plod.

Všecko je prosté a svítí

oblastí vzduchovou;

oddaně uvadá kvítí,

dvojnásob žije a cítí

spálené rozkoší tou.

Květiny zlatisté

houpou se unyle v trávě.

Srdce tvé, zajisté

mocně buší a žhavě.

Hlava sny těžká se naklání,

zrak tvůj se oddaně dívá.

Pozdní v něm lásky uzrání

nejvyšší píseň svou zpívá.