ROZKOŠ.

Jsou naše těla harfy Aeolovy,

jež jemná zavanutí rozehrají

a každý ton nám v jiné písni poví,

proč steré ohně v krvi naší plají.

Jediné slovo něžně zašeptané

probouzí stráže stále čekající,

a vichr vášně sexuální vane

dřív než se druhé slovo může říci.

V pohledech našich svět radostí dřímá,

dotyky rukou tisíc ďáblů dráždí

zardousit oběť rtoma krvavýma

ve slavné chvíli, která sílu vraždí.

Jsme vyděděnci morálky a citu

a jenom rozkoš s životem nás spíná

v dne rozjasnění i v měsíce svitu

pro osvěžení hořícího klína.