Rozkvetlý smutek.

Do říše mořských pralesů

svůj černý smutek zanesu –

a sémě jeho dědičné

rozhodím v proudy měsíčné,

ve věčný led, ve věčný sníh,

v nárazy větrů polárních.

Ti do truchlících lilií

až jeho sémě zasijí,

snad v lijáku slz palčivých

tam v sopránový vzkvete smích.