ROZKVETLY VZPOMÍNKY...

Sedím zas u svého stolu,

v dumu zabrán tajemnou,

lampy zírám do plápolu,

Praha hučí pode mnou...

Dole chodí po ulici

policajti v hovoru,

ale duše moje snící

letí k vám teď do dvoru,

kde jsme se kdys procházeli,

mrzli v tichém nadšení,

šlapali po petrželi,

tetě tvojí k zděšení!

Tam na lávku opuštěnou

z mračen svítí měsíc dnes,

rozkvetlé se lípy klenou

nad boudou, kde býval pes.

V divokém tam víně skrytý

v hlubokém snu spí váš dům,

zatím, co mnou bouří city,

jak se stává vyhnancům.

Po špičkách jdu do pokoje

za měsíčním paprskem,

ať tě hlídá teta tvoje,

odejdu s tvým polibkem!