ROZLOUČENÍ (II.)

Zvuk varhan zní

a za zvuku těch tonů

se rakev pohnula

a mizí za oponu.

Za chvíli tělo tvé tam dohoří

a v domov půjdu sama...

„S tebou jdu,“

hlas známý, drahý ke mně hovoří.

A jak když z mraků svět se vynoří

hvězd čistých, obzory se otvírají

k výšinám novým. Vím, že nepůjdu

již sama životem, že budeš se mnou dál

v sloučení, v kterém lidé nezmírají.