ROZLOUČENÍ.

Cit, oasu s nímž Arab opouští,

se blíží rychlým krokem k srdci mému,

v dál rozhlížím se světa na poušti,

jak měl bych teď se odříkati všemu.

Těch dvanáct dnů zde v svěží oase,

toť bylo hodin dvanáct úderů,

zvučících rájem žití přes hráze,

toť jedna sláva z jitra k večeru.

Až příliš mnoho štěstí, přebytkem

že stává se mi všecko sladkým snem.