ROZLOUČENÍ.

A rozešli jsme se. Já tehdy neměl lítost.

Až dnes mě smutek jal, tak nějak tíživý:

Byla to zvláštní přec, byla to zvláštní bytost –-

Ztratil jsem mnoho v ní? – Oh, kdo to dneska ví?

Je žití moře širé, perel málo v něm,

a kolik jich, jichž člověk nevyloví...

A Náhoda tak vládne životem!

Měl v ruce štěstí jsem? Kdo že mi to dnes poví?

Dnes sen vše a nic víc... Snad ten mi v mysli změnil

skutečnost v illusi? Snad klamu se dnes v ní?

A přece zas: snad jsem jí nedocenil –

a teď je ztracená... Ach, kdož to vše dnes ví...