ROZLOUČENÍ

Naposled kyneš mi z vlaku,

úsměvů růže sypeš kolem...

Srdce mé, rovno ptáku,

za tebou vzlétá polem.

Letí a zpívá s koly vlaku,

tančí jak bílá alej stromků,

jako ta pole rudých máků,

signály zvoní strážních domků.

Usneš-li potom doma v loži,

oknem tě vidím, žasna,

jak je ta země boží

štědrá a věčně krásná...

Ale i zrádná, dobrý bože:

Záletník noci, měsíc hravý,

dávno se vetřel k tobě v lože,

místo mi ukrad’ u tvé hlavy.