ROZLOUČENÍ.

Vraťme si slovo, které jsme si dali;

já jsem už stár a Ty jsi svěží květ,

nechť život můj se do mrákot už halí

to sladké „Ty“ si řekněm naposled.

Ó jaro mé, jak mohlo bys se vrátit?

Ó mládí mé, buď s bohem na věky...

Jsem uvyklý už vždy a všecko ztratit

a jíti sám za obzor daleký.

Ten záblesk naděje byl příliš drzý,

dnes pokorně jdu svojí cestou dál –

co řekli jsme si, zapomeň to brzy –

a v srdci mém – to není první žal.