ROZLOUČENÍ.

Ten slunce jas, jenž smál se do ulice,

já cítil, jak tím nádherněj’ dnes plane,

jak dnes tím opojnější vůně kane

z těch lip, jež sní tu blahem vzdychajíce.

Což divu, že mne přepadla jak lvice

i svůdná krása tvá, z níž plamen vane,

když v slední chvíli nikdy nečekané

se mihla v cestu mi tvá známá líce.

Tu teprv cítil jsem, co opustiti

teď musím v tobě, s níž jsem sny své splítal,

čím víc teď tmy mít bude pro mne žití.

Tu teprv chápal jsem, proč hrůzou zmítal

se ve mně duch, an zděšen musil zříti,

jak vesmír za mnou plamenem se chytal.