ROZMARINA.

Zasadila děva

proutek rozmariny:

„Povede mě od oltáře

milý můj neb jiný?“

Vzešla rozmarina,

zalévá ji děva:

„O kéž nikdy z očí mých tě

slza nezalévá!“

Roste rozmarina,

vzdechne děva sobě:

„Ozdobíš mě před oltářem

nebo v chladném hrobě?“

Jednou rozmariny

děvče nese zdobu:

když ji vedou do kostela

nebo nesou k hrobu.