ROZMARNÝ VEČER

Je to večer, jakých málo –

lampa matným světlem bliká,

ve mně smělou hudbou kypí

zase srdce námořníka.

Zřím svou první lásku mladou,

světa kus mně otevřela –

za tebou však, moje touho,

jak by věčnost plála celá...

Druhá láska z hrobu volá,

tisíc snů ji obejímá –

s tebou však, má velká touho,

nejkrásnější ze všech dřímá!

S třetí láskou jako sokol

mužně moje touha pluje –

nad tebou však moje vášeň

jako orel poletuje –

hle, tu na mne záříš ze tmy,

až se krev má rozpěnila:

mít tě zítra ve své moci,

jachto, moje krásko bílá!