Rozmary světla.

Za oltář plným proudem padlo světlo.

Jak šeré stěny v moře zlata stápí!

Mnich v okně zašklebil se pod svou kápí,

a ďasu v tváři cos jak něha zkvětlo.

Tak světlo obou úlohu jich spletlo.

Jak s gloriolou svatí táhnou chlapi

u cesty křížové, pod draka tlapy

z apokalypsy tisíc růží sletlo.

V nach taje každá na asketech vráska,

po nahých prsech Maří Magdaleny

svit proudí, vidíš, jak se pozvedají.

A v lebce, již má v ruce, zasazeny

jak démanty dva bájné lesky plají,

v šer chrámu křičí: Láska! Láska! Láska!