Rozmluva mezi dvěma lichváři.

Není-liž to krásný ourok?

Chlubím se, tě, Josko! ptát:

Půjčil jsem sto zlatých na rok,

A dal jsem jen padesát.

Aj, Davídku! Po tobě jest veta,

Já se hlouposti tvé musím smát;

Měl’s je půjčit na dvě leta,

A nemusel’s pranic dát.