ROZMLUVA S OSUDEM

Jsi pán nad pánem, chacharem:

ač ambice jsem míval skromné,

Ty nebil jsi mne tatarem,

Tys cepem zrovna mlátil do mne.

„Vy, lidé, jste mi podruhy,

nahnuté třtiny, stébla zvadlá:

já biju podle zásluhy,

a škoda té, co vedle padla.

Dal jsem ti život před lety,

ne právě zlý a dlouhý skoro:

a jak’s ho užil, prokletý?

Co pravil ráz filosof Thoreau?

‚Život na tě čeká jak drak:

chyť se s ním do křížku, můj žáku!

Neb nikdy není špatný tak,

jak ty, s ním měřen, darebáku!‘“

Máš pravdu! Zasloužil jsem jen

vše, čím Tys přitiskl mne k hlíně:

však nech mne zhasnout v tichý den

při motýlích a při kalině:

až bude život v ústupu,

až v zem hodím kostečky bílé...

„Tak prach nad tebou udupu

a zakřepčím si při mohyle!“