ROZMLUVA

Kdo jsi, ženo?

Vidíš, u tebe teskním.

Hlavu skloněnu k hrudi,

ruce sepiaty k prosbě.

Kdo jsi, ženo?

Kdo mi dá odpověď?

Můžeš mi ty snad odpověděti?

Nikdo nás neuslyší!

– Já jsem i nejsem.

Máš pravdu. Já a ty

jsme sobě přeludem.