ROZPOMNĚNÍ.

Těch dnů si vzpomíná má snivá duše ráda,

dnů bledých chvil, kdy byla čistá, mláda,

neb dráždivým a sladkým voní dechem.

Tu slyším v snu jak skály zvučí echem,

jak šumí hvozdy, potoky jak pějí,

a vítr kterak stená ve aleji...

A náhle cítím zrak jak kalí se mi...

Tak v dlani skráň svou, zamyšlen a němý,

mně zdá se, že má hlava v zadumání

nad jakýms’ tělem drahým mi se sklání.