Rozpory srdce duchem ztýraným

Rozpory srdce duchem ztýraným

KDYŽ BÁSNÍKA JSEM BÁDAL TAJEMSTVÍM,

s úzkostí v zrcadle vlastního ledví zřím,

že básník vždy sentimentálním, zlým...

Též síly v ano, ne – i v světů sněžení

dvou pólů zase zjev – – – Co v pláči pýcha sní

o vůle svobodě – – – Ve věži příčin krutě vězněni

od těla k světu volni jsme jen v ní – – –

O marnosti! Zákony temné! Řáde vývoje!

Co já, co tys: chci vědět! Chci tona, ratolest!

Tvůj rozkaz v před, snad v kruhu, ale v před...

A je-li básník cos, tož zvedač závoje. –

Chci dobro. Chci? Lze chtít? Co mohu? – Zpět

nechtíti je síla básníků. A každý básník jest.